Proč vlastně stárneme a dá se tomu zabránit?

Pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí, Psychologie | Perspektivy stárnutí | Nakladatelství Portál

Lukáš Sourada Foto: pxhere.

Ačkoli všichni intuitivně chápeme, o co se jedná, bylo by velmi zjednodušující vnímat stárnutí čistě jako pokles vitality s věkem. Z biologického hlediska jde o progresivní ztrátu funkce a struktury tkání provázenou hromaděním různých defektů na úrovni biomolekul, tkání i orgánů a zvýšenou náchylností k nemocem.

najlepsi Vrásky recenze jak se zbavit sinic

Dnes se má za to, že genetické vlivy stojí asi za 20 procenty pozorované variability v délce života. Stárnutí vykazuje u všech živých organismů hodně společných rysů, i když probíhá u jednotlivých druhů různou rychlostí. Mezi pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí v říši živočichů lze zařadit například řád jepic, jehož někteří zástupci žijí jako dospělci pouhých několik hodin či dní a v případě druhu Dolania americana dokonce jen kolem pěti minut.

Mezi rekordmany v opačném směru bychom zase nalezli některé druhy měkkýšů a také populárního láčkovce nezmara, jehož někteří jedinci se mohou pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí odhadů dožít až několika tisíc let.

Dále jsou pozorovány změny v rychlosti metabolismu a změny v komunikaci mezi buňkami. Významná je také produkce volných radikálů a akumulace poškození mitochondrií a takzvaná buněčná senescence též buněčné stárnutí představující nevratnou zástavu buněčného cyklu, kdy se buňky přestávají dělit a ztrácí své typické vlastnosti a svou funkci.

Perspektivy stárnutí

Za sníženou schopnost regenerace tkáně, sníženou krvetvorbu a zhoršené funkce imunitního systému zase může postupné vyčerpání kmenových buněk tedy jakési rezervní zásoby buněk připravené převzít funkce buněk senescentních.

Genetický základ dlouhověkosti u člověka Obrovskou komplexnost problematiky stárnutí dokresluje skutečnost, že dosud nebyla vytvořena žádná sjednocující teorie týkající se molekulární podstaty stárnutí a již několik desetiletí vedle sebe koexistují dva hlavní směry teorií a modelů popisujících stárnutí, které se většinou vzájemně ani nevylučují.

Jedná se o stochastické teorie, kladoucí důraz na vnější příčiny jevu, a vývojově-genetické teorie, vysvětlující stárnutí pomocí mechanismů endogenních či přímo jako součást genetického programu.

produkty proti stárnutí v jak se zbavit cestovní nemoci

V posledních letech nicméně výzkum v této oblasti zaznamenal obrovský pokrok a dnes není pochyb o tom, že stárnutí je do určité míry kontrolováno genetickými mechanismy, ale významnou roli mají také faktory prostředí, včetně stravovacích návyků a celkového životního stylu.

I v případě tohoto procesu jde zkrátka o souhru a spolupůsobení genetiky, epigenetiky a prostředí. Jak je to tedy s genetickou složkou? Výzkumy zaměřené na příbuzné dlouhověkých lidí ukazují, že tito jedinci rovněž vykazují delší život proti obecné populaci.

Jeden tým vědců dospěl k závěru, že jedinci mající sourozence, který se dožil více než let, mají až osmkrát větší šanci dožít se let v porovnání s obecnou populací. Odhady takzvané heritability dědivost dlouhověkosti vychází ze studií dvojčat a z rozborů rodokmenů.

Z výzkumů posledních let vzešly také mnohé zajímavé a neočekávané poznatky — například že dlouhověcí lidé často ani nevedou zdravý životní styl a vyskytují se mezi nimi běžně kuřáci, obézní lidé i lidé vyhýbající se fyzické aktivitě.

Ostatně nejinak tomu bylo i u dosud nejstarší oficiálně zaznamenané osoby v historii, kterou byla Francouzka Jeanne Calmentová, jež zemřela 4. Vědce již minimálně od Tehdy se podařilo izolovat první dlouhověké mutanty háďátka Caenorhabditis elegans.

  1. Proč vlastně stárneme a dá se tomu zabránit? | Víte? | věchataukrkosky.sk
  2. Psychologie | Perspektivy stárnutí | Nakladatelství Portál
  3. Odborné recenze Starých lidí stále přibývá a tím se zvýrazňují i společenské problémy stáří.
  4. Никогда, никогда не оставляй винтовку".

Geny spojované s dlouhověkostí Ví se, že řada genů spojovaných s dlouhověkostí je určitým způsobem zapojená do metabolismu.

Jde například o sirtuiny, které mají podíl na udržování stability genomu, zvyšují efektivitu metabolismu a kontrolují i funkce mitochondií, které zásobují buňky energií, a dále pak o AMPK, která stejně jako sirtuiny funguje jako senzor množství živin a energie a svojí aktivitou v katabolických reakcích přispívá k prodloužení života. Naopak do anabolismu, procesu přeměny jednoduchých látek na složité, jsou zapojeny geny dvou složitých molekulárních drah — těmi jsou dráha IIS a mTOR, které reagují na nadbytek živin — konkrétně glukózy, respektive aminokyselin.

Obecně přitom platí, že anabolické signální kaskády urychlují stárnutí, zatímco jejich inhibice a katabolické procesy do určité míry prodlužují život.

Zákazníci také kupují

Účastní se totiž metabolismu lipidů a ovlivňují hladinu cirkulujícího cholesterolu. Jedna konkrétní varianta genu APOE, spojená s vyšší hladinou cholesterolu v krvi, redukuje délku života, zatímco jiná má protektivní charakter. Velký význam mají rovněž geny zapojené do oprav poškození DNA například WRN, BRCA2jejichž mutace stojí za rozvojem nádorů či za syndromy předčasného stárnutí, dále pak geny regulující délku telomer, gen ACE regulující krevní tlak, interleukiny 6 a 10 patřící do imunitního systému, enzym SOD2, což je antioxidant chránící buňky před volnými kyslíkovými radikály, a mnohé další, přičemž vědci každoročně odhalují spoustu nových genetických variant zodpovědných za dlouhověkost.

S ohledem na nesmírné množství genů, které se mohou podílet na procesu stárnutí, byl dokonce vytvořen i jejich katalog GenAge database.

pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí menopauza a proti stárnutí

Možnosti zásahu do procesu stárnutí S přibývajícími znalostmi o genetických mechanismech stárnutí se daří nacházet nadějné intervence schopné prodloužit život a zpomalit stárnutí u modelových organismů i u člověka. Mezi slibné molekuly, které prokazatelně prodlužují život, patří rapamycin inhibující dráhu mTOR, resveratrol a další aktivátory sirtuinů, metformin aktivující AMPK a spermidin, který redukuje oxidativní stres.

Další nadějnou molekulou je GDF11 schopná regenerovat kosterní svalovinu i mozkovou tkáň, a zlepšit tak motorické i kognitivní funkce. Dále jde o tzv.

Proč vlastně stárneme a dá se tomu zabránit?

Další možnosti, jak zasáhnout do procesu stárnutí, skýtají postupy, jako je vnesení telomerázy do buněk, genetické manipulace ovlivňující translaci či respiraci buněk, ovlivnění mikrobiomu nebo dlouhodobější pravidelné užívání protizánětlivých látek, jako je například v aspirinu obsažená kyselina acetylsalicylová. Ukazuje se tedy, že organismy obecně mají potenciál žít déle, přičemž není nutné dramaticky zasahovat do genotypu jedince.

Někdy stačí pouze modulovat faktory prostředí, což se týká i člověka. Podobného účinku pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí v případě rapamycinu či resveratrolu lze docílit i obyčejnou změnou životosprávy. Jde třeba o pravidelnou pohybovou aktivitu či omezení příjmu kalorií, přičemž se nejčastěji zmiňuje snížení příjmu potravy na 75 procent odstraňte nasolabiálny záhyb ad libitum, tedy toho co běžně sníme, čili ne nijak drasticky.

Genetický základ dlouhověkosti u člověka

Cílem je přitom snížit aktivitu anabolických signálních drah a zvýšit aktivitu katabolických drah. Z běžných složek potravy má prokazatelný vliv na dlouhověkost zejména prostřednictvím protinádorového působení kupříkladu sulforafan či genistein a další flavonoidy a polyfenoly, tedy látky obsažené například v zeleném čaji či košťálové zelenině. Uvedený výčet možných intervencí a konkrétních látek schopných zpomalit stárnutí a prodloužit délku života svědčí o tom, že lze v určité míře působit prakticky na každý aspekt stárnutí.

pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí

Cílit na stárnutí a předcházet nemocem Mohlo by se zdát, že prodloužení života samo o sobě nic pozitivního nepřinese, tedy že lidé budou jenom delší dobu trpět určitými nemocemi.

Výzkum stárnutí ale jednoznačně prokázal dost intuitivní provázanost mezi stárnutím jako takovým a výskytem široké škály patologií včetně rakoviny, cukrovky, neurodegenerativních a kardiovaskulárních chorob — vysoký věk totiž představuje jejich primární rizikový faktor. Bylo také doloženo, že mutace zpomalující stárnutí oddalují i propuknutí určitých nemocí. Obecně se tedy nabízí možnost vypořádat se s několika nemocemi naráz čistě zacílením na stárnutí, které představuje jejich primární rizikový faktor, a zlepšit tak i kvalitu života ve stáří.

Autor působí na Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty MU. Související články.

pokroky proti stárnutí v biologii životního prostředí