Esej proti stárnutí

Pokožka každého z nás přirozeně stárne. Soudržnost buněk se zhoršuje, zpomaluje se syntéza kolagenu, dochází k narušování kolagenových a elastických vláken. Výsledkem je snížená schopnost kůže plnit svou ochrannou funkci před toxiny a negativními účinky stresu. Pokožka každého z nás přirozeně stárne. Foto: Profimedia.

V knize "o" stárnutí se autor pokouší zachytit člověka o sobě. Jde o jakousi antropologickou fenomenologii s cílem popsat člověka v opomíjené a vytěsňované kapitole lidského života.

Anti-ageing masáž - celá ke cvičení

Knihou neprochází autor sám, ale jenom A, šifra, která na sebe bere různý věk i tvář, nicméně vždy jde o prototyp stárnoucího člověka. Améry v pěti kapitolách zachycuje pět pohledů na stárnutí: z hlediska plynutí času, z hlediska tělesného, sociálního, kulturního a nakonec z hlediska ohlašující se smrti.

Jádrem textu O stárnutí je třetí kapitola, analyzující sociální problematiku stárnutí. Stáří není primárně otázkou věku, tvrdí Améry, ale je dáno zakotvením člověka ve společnosti, v tom, esej proti stárnutí jej vnímají druzí.

Pro společnost nemá starý člověk valný význam, je druhými definitivně svázán s tím, co vrásky na tváři, co dělat, respektive neudělal.

Améry zkušenost koncentračních táborů vyhodnotil zcela jinak než jeho krajan Viktor E.

Přírodní látky, které pomáhají v boji proti stárnutí pleti - chataukrkosky.sk

Frankl; nikdy se nestal hlasatelem neutuchající životní naděje věcem navzdory. Améryho texty se naopak vyznačují stylisticky vytříbenou pochmurností, přímostí a mužnou upřímností upomínající spíše na Alberta Camuse.

Tak ani kniha O stárnutí není smířlivou douškou za životem, ale zkoumáním a zároveň protestem proti tomu, co se jeví jako "nevyhnutelné a skandální". Formou beletrizovaného eseje, jehož hlavním hrdinou je jistý A. Z hlediska sebevědomí a sebepřijetí má však Améryho esej daleko větší cenu než geriatrické příručky typu "Jak šťastně do rakve".

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj varuje ve své zprávě, že svět stárne bezpříkladnou rychlostí a že ho co nevidět čeká demografický šok. Poznání, že budoucnost se jmenuje stáří — jak píše na serveru project-syndicate. Demografové rozdělují země podle stáří jejich obyvatelstva do čtyř kategorií: mladé kde lidé nad 65 tvoří míň než 7 procent populacestárnoucí 7—13 procentstaré 14—20 procent a super-staré nad 21 procent.

Na tom nic nemění ani skutečnost, že sám autor ukončil svůj život dobrovolně deset let po prvním vydání knihy. Úvahy o stárnoucím člověku rozčlenil do kapitol, v nichž zkoumá jeho vztah k času, vlastnímu tělu, společnosti, civilizaci a smrti.

Vtextu inspirovaném existencialistickou filozofií a francouzskou beletrií bychom marně hledali nějakou náboženskou útěchu. Autor pojímá smrt jako velké nic, které se vzpírá racionální analýze, a snaží se z pomocí různých map vymezit cestu, jež k tomuto nic vede. K nejpozoruhodnějším částem eseje patří pasáže o prožívání vlastní tělesnosti.

Podle Améryho se člověk v průběhu stárnutí stává stále více svým tělem; esej proti stárnutí v mládí byl energií, ve stáří se stává hmotou.